Jak dostat děti blíž k exponátům

Vzácné předměty ve vitrínách potřebují ochranu. Pro děti ale bývá obtížné pochopit jejich příběh jen z pohledu přes sklo a doprovodné popisky. Nemohou si na ně sáhnout, prozkoumat je ze všech stran ani si snadno představit, v jakém stavu byly nalezeny a co předcházelo jejich vystavení.

S nápadem, jak jim tento kontext přiblížit prostřednictvím hry, přišel zaměstnanec Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Návštěvníci by nejprve našli jednotlivé střepy a potom z nich sami poskládali celou nádobu. Naším úkolem bylo pomoci tento vzdělávací záměr převést do funkční pomůcky.

Od 3D skenu k magnetické stavebnici

V obou zakázkách jsme od zákazníků dostali 3D skeny původních předmětů. Ty ale nebyly vhodné k přímému 3D tisku. Posloužily proto jako předlohy pro našeho modeláře, který podle nich vytvořil modely připravené pro tisk.

Na jeho práci navázal náš odborník na 3D tisk. Modely rozdělil na jednotlivé fragmenty a navrhl v nich potřebný počet otvorů pro magnety. Z podoby celé nádoby tak vznikly díly určené ke skládání.

Po vytištění jsme do připravených otvorů upevnili magnety. Při jejich osazování bylo potřeba dodržet správnou orientaci, aby se jednotlivé části spojovaly tak, jak mají, a stavebnice správně fungovala.

Technická realizace tak zahrnovala tvorbu tisknutelných modelů, jejich úpravu pro vzdělávací hru i následnou výrobu a sestavení. Zákazníci přinesli záměr a podklady, my jsme zajistili kroky potřebné k tomu, aby si jejich nápad mohli návštěvníci vyzkoušet vlastníma rukama.

Od vykopání střepů ke složení vázy

První realizace vznikla pro archeologickou výstavu na zámku Nižbor. Vytiskli jsme vázu rozdělenou na střepy, které lze pomocí magnetů spojit do původního tvaru.

Hra začíná už před samotným skládáním: střepy je nejprve potřeba vykopat a očistit. Návštěvníci tak mohou projít od nalezení fragmentů až po rekonstrukci celé nádoby. Zkoumají jejich tvar, hledají souvislosti a trpělivě zkoušejí, které části patří k sobě.

Dětem tato zkušenost pomáhá pochopit, že za celým předmětem ve vitríně může stát pečlivá práce s jednotlivými nálezy. Magnetické spoje zároveň umožňují vázu znovu rozebrat a připravit pro další návštěvníky.

Podobný zážitek pro Národní muzeum

Hotovou realizaci jsme představili ve videu na sociálních sítích. Po letech si ukázky všimli autoři expozice Národního muzea a oslovili nás s požadavkem na podobný interaktivní prvek.

Tentokrát byla předlohou mísa typu terra sigillata z Neratovic, datovaná do druhé poloviny 2. století našeho letopočtu. Její skládací repliku jsme vytvořili pro expozici v Historické budově Národního muzea.

Také zde si návštěvníci mohou vyzkoušet sestavení nádoby z jednotlivých částí. Replika jim umožňuje vzít fragmenty do rukou a vlastní zkušeností poznat vztah mezi jednotlivými střepy a výsledným tvarem historického předmětu.

Další využití 3D skenů

Velké množství historických artefaktů se dnes dokumentuje pomocí 3D skenování. Vzniklé digitální podklady přitom mohou sloužit také k výrobě pomůcek, které zpřístupňují sbírky návštěvníkům.

V obou našich zakázkách se dodané skeny staly výchozím bodem pro vznik fyzických replik. Přestože vyžadovaly další modelářské zpracování, umožnily navázat vzdělávací hru na konkrétní historický předmět. Digitální dokumentace tak získala další využití přímo v expozici.

Historie poznávaná vlastníma rukama

Obě realizace řeší stejný problém: jak dětem přiblížit předměty, které je při pouhém prohlížení za sklem nemusí zaujmout nebo jim nemusí být srozumitelné. Skládací repliky jim dávají možnost aktivně se zapojit a vyzkoušet si část práce archeologů, zatímco vzácné originály zůstávají chráněné.

Díky nápadu zadavatele a technickému zpracování v PrusaLabu vznikly pomůcky, které propojují muzejní exponát s objevováním, dotykem a trpělivým skládáním. Návštěvníci tak mohou lépe porozumět tomu, co stojí za rekonstrukcí nádoby, kterou vidí ve vitríně.